Můj první let svahovým padákem
15. 8. 2008
Od roku 1988 si vedu svůj deník, kde si zapisuji jen zajímavé věci.
Mezi těmi všemi stránkami, jsem našel článek, ve kterém jsem popisoval svůj první let padákem. Článek se budu snažit opsat tak, jak jsem ho tehdy napsal :-)
Pátek 20.7.1990
Tento den jsem se domluvil s kamarádem Zdeňkem Klimešem (23), že s ním pojedu druhý den na Slovensko. Jeho bratr Jirka Klimeš (12) to slyšel a rozhodl se, že pojede také.
Sobota 21.7.1990
V sobotu ráno v 6:00 hodin jsem si doma nachystal věci na výlet a šel ke Zdenovi K. ze Žešova jsme odjeli v 6:30 hod. ráno zelenou škodovkou 120L směrem k Přerovu, kde nás čekal ještě jeden pán. Z Přerova jsme se vrátili zpět do Prostějova pro Laďu Františka a vyrazili jsme na Slovensko. Zdena chtěl ještě vzít videokameru, ale pro velké zpoždění ji nevzal.
Když jsme dorazili k vytipovanému kopci, zjistili jsme, že na jeho vrchol vede jediná polní cesta, která má velké stoupání. Pamatuji si, že když jsme jeli po cestě vzhůru, tak se prášilo tak, že po chvíli bylo v kabině auta tolik prachu, že by se dal krájet :-). Před vrcholem kopce nám začala vřít voda v motoru.
Když jsme vyjeli na kopec, rozbalili jsme dva padáky. Jeden byl červený a druhý oranžový. Já jsem jim pomáhal padáky rozdělávat a chystat, protože jsem to už uměl :-). První letěl z kopce Zdena K. V zápětí za ním onen pán. Já s Jirkou a Laďou jsme na ně čekali na vrcholu. Potom letěl Laďa a Zdeněk. Protože foukal vítr ze špatné strany, tak se Jirka s Laďou šli podívat na severnější stranu kopce, jestli tam nejsou příznivější podmínky na létání, ale vrátili se s nepořízenou. Poté jsme se rozhodli jít na stranu kopce, kde nebyl svah tak prudký.
Zdena mi navrhl, jestli bych nechtěl letět také, ale já jsem váhal, protože jsem se bál, ale nakonec jsem řekl, že to zkusím. Pomalu mě oblékli do postroje a připravili na let. Teď se jen čekalo na příznivý vítr. Zdena mi říkal, že se nemám čeho bát, že mi pomůže se startem. První pokus se nepodařil - nevzlétl jsem. Druhý pokus se podařil - vzlétl jsem ! Poprvé v životě jsem řídil padák. Směr letu závisel jen na mně. Také jsem poprvé slyšel šustění padákových šňůr za letu. Byl to pro mne tehdy ve 14 letech nádherný zážitek. Let i zakončení letu jsem zvládl perfektně, Zdena mě za to tehdy pochválil.
Zdena nabídl let i svému bratrovi, ten bohužel nevěděl, která ruka je pravá a která levá. Naštěstí se mu ale podařilo přistát těsně před stromy. Já jsem potom ještě letěl dvakrát. Při posledním letu se mi podařilo vzlétnout hned napoprvé. Až teď jsem si vychutnával okolní přírodu. Vůbec jsem si nevšiml, že letím do míst, kde se podemnou páslo stádo ovcí. Kluci si toho všimli a volali na mě, ať přistanu na druhé straně od ovcí. Já se ale tak kochal přírodou, že jsem jejich volání vůbec neregistroval. Když jsem si oveček všiml, bylo již pozdě a přistál jsem tak 10 metrů od nich. Rychle jsem sbalil padák, hodil ho přes rameno a utíkal od ovcí, co mi nohy stačily. Měl jsem štěstí, že tam nebyl beran, ten by mě určitě pěkně prohnal :-))
Potom jsme složili oba dva padáky, sešli k autu a sjeli velký kopec. Před cestou domů jsme se ještě posilnili limonádami v místním pohostinství, kde jsme rozebírali dnešní létání. Domů jsme přijeli za tmy před 23:00 hod. večerní. Zdena mi ještě po cestě říkal, že to co se dnes stalo, nesmím v žádném případě říct doma rodičům. Pamatuji si, že asi rok po tom, jsem to rodičům vyprávěl a ti mi vůbec nevěřili. To byla jen výhoda pro mě :-)
Tak proběhl můj první let s padákem :-))
Mezi těmi všemi stránkami, jsem našel článek, ve kterém jsem popisoval svůj první let padákem. Článek se budu snažit opsat tak, jak jsem ho tehdy napsal :-)
Pátek 20.7.1990
Tento den jsem se domluvil s kamarádem Zdeňkem Klimešem (23), že s ním pojedu druhý den na Slovensko. Jeho bratr Jirka Klimeš (12) to slyšel a rozhodl se, že pojede také.
Sobota 21.7.1990
V sobotu ráno v 6:00 hodin jsem si doma nachystal věci na výlet a šel ke Zdenovi K. ze Žešova jsme odjeli v 6:30 hod. ráno zelenou škodovkou 120L směrem k Přerovu, kde nás čekal ještě jeden pán. Z Přerova jsme se vrátili zpět do Prostějova pro Laďu Františka a vyrazili jsme na Slovensko. Zdena chtěl ještě vzít videokameru, ale pro velké zpoždění ji nevzal.
Když jsme dorazili k vytipovanému kopci, zjistili jsme, že na jeho vrchol vede jediná polní cesta, která má velké stoupání. Pamatuji si, že když jsme jeli po cestě vzhůru, tak se prášilo tak, že po chvíli bylo v kabině auta tolik prachu, že by se dal krájet :-). Před vrcholem kopce nám začala vřít voda v motoru.
Když jsme vyjeli na kopec, rozbalili jsme dva padáky. Jeden byl červený a druhý oranžový. Já jsem jim pomáhal padáky rozdělávat a chystat, protože jsem to už uměl :-). První letěl z kopce Zdena K. V zápětí za ním onen pán. Já s Jirkou a Laďou jsme na ně čekali na vrcholu. Potom letěl Laďa a Zdeněk. Protože foukal vítr ze špatné strany, tak se Jirka s Laďou šli podívat na severnější stranu kopce, jestli tam nejsou příznivější podmínky na létání, ale vrátili se s nepořízenou. Poté jsme se rozhodli jít na stranu kopce, kde nebyl svah tak prudký.
Zdena mi navrhl, jestli bych nechtěl letět také, ale já jsem váhal, protože jsem se bál, ale nakonec jsem řekl, že to zkusím. Pomalu mě oblékli do postroje a připravili na let. Teď se jen čekalo na příznivý vítr. Zdena mi říkal, že se nemám čeho bát, že mi pomůže se startem. První pokus se nepodařil - nevzlétl jsem. Druhý pokus se podařil - vzlétl jsem ! Poprvé v životě jsem řídil padák. Směr letu závisel jen na mně. Také jsem poprvé slyšel šustění padákových šňůr za letu. Byl to pro mne tehdy ve 14 letech nádherný zážitek. Let i zakončení letu jsem zvládl perfektně, Zdena mě za to tehdy pochválil.
Zdena nabídl let i svému bratrovi, ten bohužel nevěděl, která ruka je pravá a která levá. Naštěstí se mu ale podařilo přistát těsně před stromy. Já jsem potom ještě letěl dvakrát. Při posledním letu se mi podařilo vzlétnout hned napoprvé. Až teď jsem si vychutnával okolní přírodu. Vůbec jsem si nevšiml, že letím do míst, kde se podemnou páslo stádo ovcí. Kluci si toho všimli a volali na mě, ať přistanu na druhé straně od ovcí. Já se ale tak kochal přírodou, že jsem jejich volání vůbec neregistroval. Když jsem si oveček všiml, bylo již pozdě a přistál jsem tak 10 metrů od nich. Rychle jsem sbalil padák, hodil ho přes rameno a utíkal od ovcí, co mi nohy stačily. Měl jsem štěstí, že tam nebyl beran, ten by mě určitě pěkně prohnal :-))
Potom jsme složili oba dva padáky, sešli k autu a sjeli velký kopec. Před cestou domů jsme se ještě posilnili limonádami v místním pohostinství, kde jsme rozebírali dnešní létání. Domů jsme přijeli za tmy před 23:00 hod. večerní. Zdena mi ještě po cestě říkal, že to co se dnes stalo, nesmím v žádném případě říct doma rodičům. Pamatuji si, že asi rok po tom, jsem to rodičům vyprávěl a ti mi vůbec nevěřili. To byla jen výhoda pro mě :-)
Tak proběhl můj první let s padákem :-))
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář